Úplně jiná škola

proč

Nejde vo to, že jsem skončil v BlekFílds. Už dlouho mne akademickej svět nebaví. Místo výuky furt nějaká buzerace, nešlo nic posunout dopředu, dělat věci jinak. Několikrát víceméně ze srandy jsem řekl „Pojďme si udělat vlastní školu.“ „Jsi cvok…“ většinou zněla vodpověď. „Každou školu musel někdo založit!“ „Nojo, ale to je složitý…“ Myslím, že Karel IV vo tom taky věděl prd. Fajn.

Mám pocit, že jsem dost starej na to, abych měl co předat. Současněj systém světa založenýho na papírech mne unavuje. Chci učit tak, jak se učilo před staletíma. Učitel a žák (student). Vztah, znalosti, respekt, experiment, radost. Voba do toho musí dát srdce, energii a chuť. Voba musí něco vobětovat. Důležitý je, že kantor předává a žák přebírá. Musí tam bejt voboustranná důvěra. Chci učit ty, který to zajímá. Věřím, že lze učit jinak.

jak

Dlouho mi trvalo, než jsem na to přišel. Učit s radostí. Neradost jsou papíry a lidi co nechtěj’.

za kolik

Musím platit nájem a složenky, jako každej. Jako kluk jsem privátně chodil do angličtiny a lekce v přepočtu 60 minut stála jako 12 piv. Je to moc nebo málo? Film ve studentským kině Scala stojí 140. Já jsem živej, začínáme, tak pro letošek dáme 150 za 1,5 hodiny. Ale pokud to vopravdu chcete a ukecáte mne, uvidíme…

kde

Našel jsem báječný prostor. Musí tam bejt kafe a Genius Loci. mo-cha má vobojí. Vzniklo to jako hospoda s kuželkama dávno za socíku u hotelu Voroněž. Projektoval to Ing. arch Laďa Vlachynský a trochu si z toho udělal prdel. Teď to vočesali na dřeň a vznikl z toho post-restaurační prostor. Nádhera.

s kým

Myšlenkově a ideově jsem napojenej na prof. Jana Michla z Norska. Inspirativní báječnej chlap, kterej si taky myslí, že věci se dělaj blbě a že by to šlo jinak. Administrativu udělá Magdaléna. Něco uděla Frkov. Stačí. Vobčas někoho pozvu, ale víc lidí znamená víc papírů.

jak teda

Osobně z očí do očí, něco on-line, vobčas mejdan. Prostě tak, abychom měli všichni radost. Aby tam byly emoce, vášeň. Jak jsem říkal v BlekFílds: “Můžete mne milovat nebo nenávidět…”

pro koho

Prioritně jsem myslel na studenty nábytku, designu a architektury, ale chtěl bych tam mít všechny, co to zajímá. Věk je jedno, vod 16 do 100 let, profese je jedno, stupeň vzdělání je jedno, vobor taky. Ti, kdo se chtěj’ něco naučit, ti kdo maj sicflajš, pokoru a názor. „Odborná i laická veřejnost“ se vobyčejně píše.

co

Bude to škola designu > nábytku > interiérů > architektury > tvorby > přemejšlení > diskuzí > otázek a hledání odpovědí.

Budeme pořádat workshopy > semináře > přednášky > diskuze > konzultace > výstavy > prezentace > filmový večery > experimenty.

Bude to probíhat on-line > osobně > face to face >s nebo bez roušky.

Bude v tom teorie > praxe > soutěže > zakázky > prožitky.