Chcete dělat průmyslový, interiérový, produktový, grafický design či architekturu?
Jeden student kdesi na webu napsal: „…před mnoha lety jsem si přál mít někoho, kdo by mě vedl.” Přesně to je naším cílem. Musíte ale chtít naslouchat.
Dáme vám pár rad, které můžete přijmout. Jsou postaveny na naší životní zkušenosti, potvrzeny články a rozhovory jiných a platí asi univerzálně pro celý svět.
Možná o této kariéře teprve sníte.
Možná se hlásíte na střední či vysokou školu.
Možná design studujete, možná jste jej vystudovali, ale stále máte pocit, že vám něco chybí. Možná ho chcete dělat, protože to prostě ve vás je.
Možná jen potřebujete pořádnou motivační vzpruhu, jiný úhel pohledu.
Berte nebo nechte být, to je na vás.
Většina lidí je na počátku každé kariéry „každodenními naivními snílky”. Důležité je se probudit z toho „co bych chtěl (kdyby)…” a postavit se čelem drsné realitě.
Tak jako ve všech oborech lidské činnosti je i kreativita věcí překonávání překážek. Jde o stejnou transformaci mysli jako u sportu či zálibách, které děláte a obětujete jim čas. Jakýkoliv postup vpřed znamená obětování vlastní komfortní zóny.
Winston Churchill na prahu druhé světové války pronesl: „Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, pot a slzy. Máme před sebou utrpení toho nejhoršího druhu. Čekají nás měsíce bojů a útrap…”
Přesně to platí i pro vás, chcete-li své sny naplnit a být co nejlepší. Nevíte jak? Dole pod článkem máte prostor pro diskuzi a otázky.
makow
Úvod:
Chcete-li studovat design a být skutečně „the best of…”, připravte se na to, že budete mít málo času a budete málo spát. Kreativní činnost přináší výzvy a drogou je jejich zdolávání. Cesta začíná každodenní rutinou a postupně se mění ve veliké dobrodružství. Zapomenete na čas, jídlo, rodinu.
Musíte se změnit, dělat věci jinak, nebát se trčet z davu. Každé překonávání překážek znamená vylézt z ulity, z komfortní zóny o obětovat pohodlí. Chcete-li zdolat nové cíle, musíte změnit to, kým jste předtím byli. To je cena za Design a Tvorbu.
Věřte mi, stojí za to. Ostatně sedět za pokladnou v supermarketu můžete vždycky.
Jdete do toho? Super!!!
1. Neúspěchy jsou normální, budujte si sebevědomí
Každý má nárok na chyby, pokud se z nich poučí.
Cesta nahoru je lemována neúspěchy. Musíte si věřit, což znamená je překonávat tím, že hledáte odpovědi na otázky. Zjištění „tudy cesta nevede”(Jára (da) Cimrmann) – je stejně důležité jako to, kudy cesta vede. A „kdo nic nedělá, nic nepokazí” platí bez výhrad.
Existují dvě skupiny lidí (a platí to pro všechny kategorie lidské činnosti, sport, vztahy, jazyky…,):
Kategorie „A” se soustředí na neúspěch, bolest a zklamáni sama ze sebe. Lehce se nechají odradit nebo vinu odstrkují pryč od sebe. Nechápou, že neúspěch je krátkodobá věc, kterou lze překonat úsilím. Myslí si o sobě „příliš mnoho”, jsou přespříliš analytičtí. Rádi řeší, jestli ta či ona metoda je nejlepší, jestli to, co produkují, je dost dobré, jestli neexistují lepší cesta… a tak dále. Chtějí předejít bolesti z promarněného času a úsilí, bolesti ze zklamání a většinou se zacyklí v paralýze věčné prokrastinace. Na tom není nic špatného, to se stává (a autor do toho často spadl taky).
Kategorii „B” neúspěch nevyvede z míry. Soustředí se na nové řešení, nové znalosti, zkusí to jinak. Jsou vedeni vášní. Chápou, že systém není dokonalý. Jsou otevření k tomu, aby na cestě za poznáním hledali nové principy. Naslouchají druhým. Jsou daleko odolnější a pro úspěch obětují cokoliv.
Do které kategorie patříte vy?
Existuje korelace (vztah) mezi „Studenty, kteří nejvíce selhávají a kteří si nejvíce stěžují…”. Pokud se jednoho dne přistihnete, že si více stěžujete, než tvoříte, zeptejte se sami sebe, do které kategorie patříte.
To že jste v kategorii „A” neznamená, že nemůžete přestoupit do „Béčka”. Je to jen o vaší vůli sami sebe změnit. Je-li vašem cílem „Design”, stejně dříve nebo později skončíte v „Béčku”.
2. Zaměřte se na to, abyste patřili mezi 10 % nejlepších na vaší škole
Mnoho studentů studuje kvůli diplomu. Stačí projít. Ale papír vůbec nic neznamená. Dnešní trend škol je neklást příliš vysoké nároky na studenty, omlouvat různé „dis…”. Pohodlí průměrnosti vyhovuje oběma stranám. Nechoďte do školy kvůli titulu, studujte s tím, abyste se něco naučili.
V profesionální praxi papíry, známky, diplomy, nikoho nezajímají. Profesionálové kašlou na váš prospěch, zajímá je to co umíte, vaše portfolio. Nejčastěji uspějí ti, kteří jsou individuálně vyprofilovaní a mají vlastní vizi. Nevadí, pokud na začátku tápete, pracujte na ní a získáte i sebevědomí.
Cestu vzhůru, posun na vyšší level, se můžete naučit sami při studiu. Nebuďte v davu „průměru”, udělejte vše proto, abyste patřili mezi 10% nejlepších. Mezi 5% nejlepších. The Best of the Best.
Co potřebujete? Vnitřní vášeň. Chuť. Touhu. Nespokojit se snadno s prvním řešením. Spolupracujte s kolegy. Každý z nás někdy zpomalí, opotřebuje se a spolupráce je dobrou prevencí.
Víte jak se vrátit zpět k vlastnímu původnímu nadšení? Vzpomeňte si na moment, kdy jste dostali zprávu, obálku, potvrzení, že jste přijati na vysněné studium designu. Tehdy jste si určitě v duchu (nebo nahlas) řekli „Jooo, budu nejlepší!!! Všem to natřu!!! Jooo…”
3. Nestudujte kvůli práci, ale kvůli vlastní vášni
Vášeň je živá voda života. Vášeň je opakem nudy. Vášeň je prvotní zamilovanost. Vášeň znamená být jedinečný, být co nejlepší.
Často se říká „studuješ/učíš se přeci kvůli sobě”. Každý mnohokrát to slyšel od rodičů, od učitelů na všech stupních vzdělávání. Školy designu nejsou výjimkou.
Ale design je tvorba nových věcí a to je celoživotní vášeň. Poslání. Zjednodušeně řečeno, cílem designéra není chodit do práce od 8 do 16 hodin. Designér je 24 hodin napojen na své okolí, sleduje věci, život, lidi… Zdrojem inspirace může být cokoliv odkudkoliv.
Studenti jsou často frustrování školou, učiteli, předměty. Mnozí mají pocit, že je to něco jiného, než si představovali. Nadšení, vášeň ale nesouvisí se školou, vždycky se najde vhodná cesta.
Co jste sami udělali pro to, aby Vášeň a Tvorbu jste zařadili do svého každodenního životního stylu?
4. Investujte do sebe
Neumíte něco? Nikoho to nezajímá, ve světě on-line informací najdete různé informace, knihy a skripta, kurzy, video-návody. Placené či neplacené, kvalitní či nekvalitní. Je na vás, jakou cestu si zvolíte. Časem zjistíte, kde je kvalita. „Zadarmo” nemusí být úspora.
Pozorování
Pozorujte okolí, lidi, jejich interakce a činnosti. Cokoliv vás zaujme, inspiruje, si vyfoťte (stačí mobil). Sbírejte, ukládejte a třiďte si vše, co vás inspiruje. Budujte si databázi obrázků a informací (fotky, weby, skici, cokoliv, ale tak, abyste našli zdroj). Musíte být schopni si informace znovu dohledat (já používám Evernote).
Najděte si mentora
Najděte si svého mentora, kterému budete věřit. Stará indická moudrost říká, že žák si musí najít svého (duchovního) učitele/mistra. Mentor může být z vaší školy, ale taky úplně odjinud. Je jedno, jaké úsilí (peníze jsou přepočtem úsilí) vás to bude stát, ale někdo cizí, kterému věříte, vám poskytne nezávislý pohled na problém. Mentor tu bude pro vás i dávno po absolvování školy. Hýčkejte si ho a rozmazlujte svým zájmem.
Pokora a vděčnost
Pokorně naslouchejte a buďte vděčni za všechny konkrétní informace, které dostanete. Obecné informace jsou na nic, potřebujete se naučit klást správné otázky a hledat odpovědi. Pokud budete se svým řešením nespokojení, pokorně jej zahoďte a začněte znovu.
Eliminujte toxické sociální sítě
Omezte sociální média a e-maily během dne. Stačí je zkontrolovat jednou nebo dvakrát denně. A to i v případě, že se nudíte. „Nebuďte závislí na svém telefonu, abyste se rozptýlili.” Místo toho používejte svou představivost, fantazii. Pozorujte lidi kolem sebe. Sledujte, jak žijí, jak spolu mluví, jejich interakce. Designér je pozorovatel. Vezměte si papír a naskicujte si je. Vnímejte skutečný svět kolem vás místo virtuální (někým už stvořené) reality.
Skicujte
Chcete-li nabýt jakoukoliv dovednost, musíte ji rozvíjet a trénovat. Jen tak si ji osvojíte. Denně naskicujte jednu – dvě kresby. Stačí pět minut u ranní kávy.
Čtěte a pište
Sdílení myšlenek, formy, jazyka, je strašně důležité pro rozvoj vlastních vyjadřovacích schopností. Čtěte dobré knihy, pište si deník, poznámky, povídky. To vše rozvíjí vaši fantazii daleko lépe, než filmy či animované hry. A fantazii potřebujete, živíte se jí.
Výstavy, muzea, cesty, zahraničí
Designér získává na potenciálu, pokud sleduje reálný svět, na vlastní oči vidí slavné vzory, získává přímé (a nikoliv zprostředkované) zkušenosti. Představivost je živena rozmanitostí.
Cesty do ciziny znamenají střet kultur a jejich vstřebávání. Dnešní globalizovaný svět je multi-kulturní, ať chceme nebo ne.
Veďte si o všech akcích deník.
Skutečná investice?
Kvalitní papír a tužka. Kvalitní PC/notebook/tablet. Vyzkoušejte si všechny možné SW, video–návody a informace, které se vám podaří sehnat. Nikoho nezajímá, jak jste k nim přišli. Důležité je, co umíte. (Poznámka: trestné je většinou až další šíření).
Suma sumárum: čtěte, vstřebávejte a třiďte kvalitní informace a investujte do sebe. (Co si přejete k narozeninám, k Vánocům, ke svátku???)
5. Čas, spánek a „pytle” pod očima
Čas je jen jeden a záleží na nás, jak jej využijeme. Škodolibé rčení platné pro architekty/designéry říká „Ať děláš, co děláš, vždycky chybí jeden den!” „Nemám/neměl jsem čas” je jen výmluva.
Musíte si poopravit své okolí. Zkuste svým blízkým oznámit dopředu: „Sorry teď na tebe/vás nemám čas, musím makat na projektu.” Víc nic nevysvětlujte a uvidíte, že to funguje.
Čas se dá rozdělit na opakování rutiny a termíny projektů. Obojí je důležité a jedno nesmíte vynechat pro druhé. Takže v případě nutnosti budete muset občas rapidně omezit spánek.
(Skoro) každý normální student (člověk) má tendenci dělat všechno na poslední chvíli. Snažte se z toho neudělat zvyk, bude se vám lépe spát. Navíc pod tlakem času uděláte víc chyb a často (aby bylo na co vzpomínat) se navíc něco nečekávaného pokazí.
Nevýhodou digitální doby je preciznost: DeadLine ve 12:00 znamená 12:00:00 a o vteřinu poté je pozdě. Nikoho nezajímá výpadek sítě, její přetížení či restart počítače. 12:00:00: a 12:00:01 může být fatální rozdíl.
Dobrou radou (na kterou jsem přišel docela pozdě) je nutnost studovat vlastní spánek, jeho cykly a naučit se s tím pracovat. Jde to, ale je to hodně náročné.
Poznámka pro rodiče: To že se občas vaše milované děti nevyspí je normální. Všichni jsme to přežili. Nechte je pracovat. A na „pytle” pod očima jsou prý dobré použité čajové sáčky.
6. „Ukáži to, až když to bude perfektní!!!”
Jsou dva typy perfekcionalizmu:
Perfekcionalizmus bez kompromisů
Na svou práci kladete tak vysoké nároky, že je nedokážete naplnit. Nedokážete projekt dokončit včas, protože „to ještě není ono”. Nikdy to nebude ono, vše má své hranice, limity. Nejhorší, co se může stát profesionálům, je nedodržení termínu. Klient spíš pochopí, že nemáte finální řešení, že máte konkrétní problémy, než to, že jste nepřišli, protože to nebylo perfektní.
Tento typ perfekcionalistů nikdy nic neudělá, protože vždycky to může být lepší…
Perfekcionalizmus s kompromisem
Tvorba je hledání nového. Samozřejmě, že každý chce odevzdat kvalitní práci, co nejlepší náčrty, působivý a funkční design. Kompromisy, slabiny jsou jejich součástí. Pracujte na jejich odstranění dál, třeba i zadarmo. Nebo se s nimi smiřte.
Profesionál dělá věci dobře, rychle a poučí se ze svých chyb. V reálném životě termíny jsou důležité – s vaší prací počítají a navazují na ni další lidé. A mnoho změn je třeba udělat u vývoje něčeho nového i v průběhu realizace.
Perfekcionalizmus s kompromisem znamená to udělat co nejlépe, jak to jde/šlo. Není to prohra a neznamená to, že se nemáte snažit o to nejlepší řešení.
7. Intenzivní a ohromující
Na školách se budete učit velké množství nových věcí, které ne vždy (z vašeho pohledu) souvisí přímo s designem či architekturou: materiále, technologie, ergonomie, sociologie, trendy… a samozřejmě kreslení. Některé dny budou náročnější než jiné. Váš mozek bude zahlcen. A když jsme zahlceni, máme tendenci se snadno vzdávat.
Časem intenzita a ohromení pomine. Zvyknete si. Budete dělat chyby, zjistíte, že dělání chyb je součástí procesu učení. Křivka vašeho pokroku bude stoupat a klesat, ale pokud se na to podíváte s nadhledem, bude celkově a přirozeně směřovat vzhůru.
8. Věřte si
Mnohokrát se budete cítit ztraceni, unavení, budete mít pocit, že ostatním to jde líp a snáz. Budete znechuceni, že se nedokážete posunout, že to není „ono”. Pak následují frustrace typu „neměl jsem dělat něco jiného?”
Zkuste se na to podívat z jiné strany:
Proč to chcete vzdát, když jste došli až sem?
Jak řeknete doma rodičům, že chcete skončit? Co budete dělat jiného?
O úspěch se musí bojovat. Vraťte se do hry. Úspěch – neúspěch, to není důležité, důležité je pokračovat dál. Věřit si znamená to zkoušet pořád dokola. To. co platí ve sportu platí i v životě designéra/architekta ( a ostatně ve spoustě dalších profesí).
Věřit si znamená mít odvahu začít znova. Zmačkáte papír, hodíte do koše a zkusíte to jinak. Nespokojeni? Zmačkáte papír, hodíte do koše a zkusíte to zase jinak. Nespokojeni? Zmačkáte papír… Jednou to vyjde.
9. Obviňujete ostatní?
Ralph Waldo Emerson řekl: „Každý umělec byl nejprve amatér.” Není to výmluva, je to konstatování počátku.
Zpočátku se vám nedaří a člověk má přirozenou tendenci nechat se odradit. Očekávání jsou vysoká, ale realita se zdá být úplně jiná.. Nejsnadnější je z našeho neúspěchu začít obviňovat školu, učitele, neinspirativní prostředí, spolužáky… Ale jsou to vaše výsledky, vaše práce. „Berte školu jen jako rádce, kouče.
Obviňování druhých je nejsnadnější cesta do pekla.
Buďte ve střehu. Pamatujte si, co říkají vaši učitelé. Některé cenné věci, které jsem se naučil, mi řekli jen jednou.
10. Soutěžte s okolním světem, seznamujte se
Vnější svět je v permanentní soutěži. Soutěžte, porovnávejte se a diskutujte s nejbližším okolím (vaší třídou/skupinou), školou, mezi školami, v českých i mezinárodních soutěžích. Nebojte se toho. Vystavujte, nečekejte, až to udělá někdo za vás. Stvořte si vlastní virtuální diskuzní prostor nebo využijte nějakého již hotového.
Srovnání a cizí nezávislé názory jsou nejcennější zkušenosti a cestou k růstu. Nejde o ceny, jde o porovnávání se s podobnými lidmi. Přijdete na to, že vaše problémy řeší lidé i okolo. Trochu jsme díky sociálním sítím zapomněli na reálný svět, tak se vraťte a udělejte výstavu ve škole na chodbě, v kavárně, nebo na plotu na ulici. Sdílejte.
Zkuste se seznámit se stejně „postiženými” lidmi z jiných škol. Zapojte nás, starší. (Nikdy jsem něco akčního neodmítl a vždy jsem to podpořil a podpořím, slibuji.) Užijte si to jako srandu, provokaci, výpověď.
Dobrým motivačním úhlem pohledu je otázka „Co se z toho naučím?” Nikoliv:„Co za to?” nebo „Co mne to bude stát, co ztratím?”.
Běžte se svou kůží na trh, ono to nějak dopadne.
Závěrem:
Dočetli jste to až sem? Pochopili jste o čem píšu?
Všichni míváme vysoká očekávání. Abychom pokročili, musíme přijmout, že žádný systém, žádný svět, není dokonalý. Tak si z něj vezměme vše dobré, vše co můžeme.
I moje školy měly daleko k dokonalosti. Mohli jsme se rozčilovat a stěžovat, ale dnes jsem vděčný.
Tvořit, být designérem/architektem znamená vylepšovat tento svět. Jiný nemáme.
Tak co: Ještě chcete dělat průmyslový, interiérový, produktový, grafický design či architekturu?
Ano?
Zkusíme vám pomoct. Je jedno, jestli jste z oboru, studujete, pracujete, projektujete, cestujete nebo se jen tak flákáte. Kdykoli nám tu můžete zanechat komentář nebo nám poslat e-mail na adresu interier.a.design@gmail.com.